MIŠÁKOVY GEO-KOLO-VÍNO A JINÉ ZÁŽITKY

        Tento víkend se mi opět zadařilo na poli geocachingu. S nově opraveným,téměř polozávodním kole jsem vyrazil na dva výlety spojené s lovením. První den jsem, v sobotu, jsem se rozjel směrem na Hády, odtud do Bílovic a přes spohní část Hádů a Líšeň zpět domů. Cestou jsem měl v plánu odlovit 5 keší. Podařily se mně jen 4. Studánka S. Lolka, Slepá kolej, The Fabric a Pohádkové školka. Kromě jedné nebyl s hledáním žádný problém, spíš jsem si užíval svělého počasí. Horší situace byla u Studánky Leoše Janáčka. Strávil jsem u ní minimálně půl hodiny běháním tam a zpět za šipkou GPSky, ale skrýš ne a ne najít. Jako vždy jsem hledal bez hintu (nápovědy). Dobře mi tak. Kdybych si ji přečetl, věděl bych, že mám hledat tam, kde je „mokro a tma“ . V tomto případě to znamenalo nejspíš přímo u studánky. Nevadí, jezdím tudy celkem často, takže si ji odlovím jindy.

        Na neděli jsem si naplánoval velký výšlap na kole. Původně jsem se chtěl svét vlakem do Lulče a na kole jet zpět, ale vlaky tam jezdí jen párkrát denně a navíc jen rychlík zastavující až ve Vyškově a přepravu kol je třeba zarezervovat dopředu. Zvolil jsem proto plán Bé. Vlakem jsem vyrazil, ale jiným směrem. Ještě před nádražím v Židenicích jsem našel svůj jubilejní, dvoustý poklad. Příjemný začátek výletu. Před polednem jsem vystoupil ve stanici Blansko. V tomto krásněm městě mě čekaly 3 keše, z toho dvě u kostelů. S první byl celkem problém, hledal jsem ji opět dobrou půl hodinu. Druhý kostel byl celý dřevěný, opravdu pěkný. Třetí a poslední z městkých keší se nacházela u (pod) sochy Arese, řeckého boha války. Tato, ale i jiné sochy byly výzdobou okolí budovy ČKD Blanko na okraji města. Po tomto úspěchu mě čekalo pořádné šlápnutí do pedálů. Dobré tři kilometry jsem se sunul do nepříjemného kopce, sotva mi stačil dech. Na pokraji sil jsem vyjel až na samotný vyrchol a konečně se stočil směrem do lesa. Před sebou jsem měl sérii keší u místních pomníků. Všechny pomníky byly velké a krásné. Nejhezčí z nich byl na jednom z nejvyšších kopců a nesl jméno K. H. Máchy. Najít schránky nebyl žádný problém. Zase až u posledního památníku. Pořádnou porci minut jsem věnoval běháním kolem dokola, otočil jsem každý kámen, odhrabal všechno listí. Nic jsem nenašel. Protože jsem měl domluvený sraz s mamkou a Bohušem v Adamově, který byl pod kopcem, nechal jsem poklad pokladem a hledal cestu z kopce dolů. Ale žádná tu nebyla. Musel jsem proto zpět doslova cestou necestou. Přes padlé stromy, pařezy, kře. Navíc s kolem na rameni. Nejedou jsem málem upadl. Naštěstí to dopadlo dobře, odnesly to jen nové kalhoty na kolo, natržením. V Adamově jsem se rozhodl, nechat si zbylé poklady na další výlet a domů jsme už dojeli ve skupince v klidném tempu.

        V pondělí po práci jsem završil skvělý víkendový lov jednou slatinskou mystery keší. Hned po příjezdu domů jsem ji vyluštil a hned jel vyzvednout. Byl jsem teprve duhý, kdo ji vyluštil a našel. Hned po Štěpánovi, který ji měl hned ráno. Udělala mi velkou radost.

        Odpoledne jsem jeli na fotbal. Konečně začala jarní část 1. ligy a hned přïjel velký soupěř – Slavia. Utkání to bylo jak se patří. Určitě všichni víte, že jsem vyhráli 2:1. svělý zážitek, jen tak dál.

(na opravu případných chyb nebyl čas, zítra. Ale věřím, že tam žádné nejsou:o)  )