Anglie krásná, poučná
Jako malej jsem často říkal : „děcka pecka pojedeme do Německa“ . Tentokrát to nebyla země piva a buřtů, ale Anglie, země piva a toastů. Mimo jiné…
Už delší dobu jsem měl pozvání od Radima (bývalého spolupracovníka) a jeho Katty, abych za nimi přiletěl do Anglie. Pracují tam půl roku, tak jsem to musel zkontrolovat. Na letiště jsem jel rovnou z práce, vycházelo mi to jako nejlepší řešení. Na odbavení zbylo spoustu času, i přesto, že jsem musel ještě na místě doplatit 450 kč za zavazadlo. Čekal mě můj první let, proto přišlo i na menší nervozitu. Ale hned musím říct, že zážitek to byl obrovský. Najetí letadla na runway, najednou prudký start, až mě to zapíchlo do sedadla. Dráhu jsem přejeli za chvilku a už jsme ve vzduchu. Okamžitě následuje prudké stoupání a natáčení po levé ruce. I přes zákaz všechno pečlivě fotím a moc si to užívám…Ponětovice, Pozořice, Mokrá, Líšeň….
Všechno se jen mihlo a až se objevují první mraky a za chvilku není vidět nic, jen smetanově bílá oblaka a azurová obloha nad nimi. Krásný pohled! Let probíhal v klidu, jen jednou došlo na malou turbulenci, nic vážného. Bylo to spíš takové oživení. Ony ty mraky totiž za chvilku omrzí…Projasnilo se právě ve chvíli, kdy končil oceán a začínala pevnina. Anglie. Hned z výšky vidím, že jsou tu jen obrovská pole, městečka, ale hlavně osamocené statky a domy. Poměrně daleko od vesnic. Navíc žádné lesy, nebo snad hory. Prostě placka. Pomalu se začínáme stáčet směrem na letiště, v dálce jsou vidět londýnské mrakodrapy a široká Temže.
Před přistáním přišla opět nervozita, to se ale dalo čekat, první let…nicméně dosed na anglickou půdu se podařil na výbornou, za což byl pilot odměněn velkým potleskem od cestujících. Letiště Stansted je obrovské, až jsem se toho lekl. Z tohoto bludiště se mám dostat? A sám? Naštěstí vše proběhlo v pořádku. Držel jsem se skupinky z našeho letadla, nastoupili jsem do metra, které nás dovezlo do letištního terminálu. Prošli jsem kontrolou pasů(pána za přepážkou pobavila moje fotka v pasu, jen jsem mu řekl, že je 2 roky stará, usmál se a pustil mě dál…uff) a počkali na svoje zavazadla. No vida, jsem v Anglii, a ani to nebolelo. Radim už na mě čekal a tak jsem se mohli vydat na cestu do města Bury St. Edmunds, kde bydlí. Trochu jsem byl vyplašenej z britské tradice, ježdění vlevo. Měl jsem pořád pocit, že jedeme v protisměruJ překvapilo mě, že kolem silnic nevidím žádné billboardy. Moc příjemná změna. Navíc většina řidičů dodržovala rychlost, pokuty jsou prý dost vysoké. Policie auta většinou nestaví, jen vyfotí, překontrolují značku a pošlou dopis s modrým pruhemJ
Kolem šesté večer jsme dorazili do jejich bytu.Byl součástí většího, typického cihlového domu, kousek od centra.Kolen nádherný trávník, všude květiny. Moc pěkný pohled. Už nás čekal jejich spolubydlící Lukáš a návštěva Petr z Prahy, prostě „pražák“. Toho jsem nemusel hned od první chvíle co promluvil..Hele ty jsi z Brna viď ? no konecJ na uvítanou jsem si dali po panáčku meruňky, kterou jsem jim dovezl a vydali jsem se na krátkou prohlídku města, ale opravdu jen rychlou, pořádné courání a focení mělo přijít až další den s Katkou. Ta končila v práci až o půl 10.Děla v místním domově důchodců pečovatelku. Zbytek dne jsme strávili nákupem surovin na večer, víno(angličani pijí sned jen chardonnay, nic jiného jsem v regálu nenašel) pizza… večer jsem si hodně povídali, co v Česku, co v Anglii atd. padlo u toho několik dalších panáčků meruňky, vínečko.. prostě klasika. Nálada byla ( i díky pálence) super, ale byli jsme všichni dost unavení a tak jsem šli brzy spát, asi v 2 ránoJ
Ve čtvrtek jsme se probudili až něco k desáté hodině. Připravili si oběd tak, že jsme (Katka) předpekli kuře a vyrazili poznávat město(hlavně teda já) .
Opět jsme prošli úzké uličky v centru, prohlédli nejmenší pub v Anglii ( je velký asi jako novinový stánek) a došli do Abby Garden. Prakticky každé město či vesnice má park, který místní hojně navštěvují. Jako mají Italové tradiční odpolední siestu, k Anglii neomyslitelně patří čaj o páté a právě polehávání v parcích. Místní Abby park je nádherný. Nejen že do něj vstoupíte monumentální kamennou bránou, ale především Vás (mě) dostane květinová výzdoba a milimetrový trávník. S anglickou pečlivostí se tu o ně stará četa zahradníků. Odvádějí opravdu skvělou práci. Velkou část zahrady v minulosti zabíral rozsáhlý klášterní komplex, z kterého dnes zbyly povětšinou jen torza. Z dřívějšího komplexu se dochovalo opevnění(hradby), vstupní brána a katedrála( The Cathedral Church of St. James). Naštěstí bylo otevřeno, tak jsme si mohli prohlédnout i vnitřek katedrály. Zaujali mě především polštářky v lavicích. Na každé z nich byl vyobrazen znak, erb, vesnice, nacházející se poblíž Bury. Odhadem jich tam bylo kolem 200.
Cestou zpět jsme se stavili do nově otevřené kavárny California. Pracuje tam Lukáš, spolubydlící. Objednali jsme si horkou čokoládu za
Vyčerpaní z prohlídky města a obchodů jsme se vrátili na domů na oběd. Kuře bylo skvělé, ale měl jsem takový hlad, že bych v tu chvíli snědl i houbový gulášJ bylo něco kolem třetí hodiny. Unavení a příjemně přejezení jsme se natáhli k tv. Hned u prvního filmu se mi podařilo usnout. Naštěstí. Podle ohlasů se film Vražedné vody moc nepovedl. Kolem 7. hodiny večerní vyrážíme do klasického PUBu na večeři. Zajímavostí je, že si vyberete u stolu jídlo i pití a jdete si objednat k baru(výčepu), zaplatíte a jídlo vám donesou. Nevím jak by s touto novinkou uspěli u nás…Dal jsem si kuřecí na kari s rýží a sklenku bílého. To bylo gratis. Zaplatil jsem
Domů jsme přišli něco málo po 9. hodině. Lukas připravil skvělý banánový koktejl a dívali jsme se na Záhadu Bermudského trojúhelníků. U tohoto filmu bych se trochu zastavil. Jde o třídílné sci-fi, každý díl trvá kolem 90 minut. Děj je tak napínavý a překvapivý, že jsme neodolali a vydrželi téměř až do konce. Únava byla ale tak velká, že závěrečnou hodinu filmu jsme se dodívali až další den. Pokud si najdete volných 5 hodin, můžu vám tento film velice doporučit…
Třetí anglické den jsem si musel vystačit sám se sebou. Všichni museli do práce a tak jsem si naplánoval výlet do
Po neúspěchu jsem celý smutný odcházel směr centrum. Po chvilce jsem se dostal na hlavní historickou tepnu. Všude kolem byly studentské koleje, kostely, školy….všiml jsem si, že na věži jednoho z kostelů je rozhledna. Poprosil jsem paní za pokladnou o lístek, zaplatil
Cestou zpět na vlakové nádraží jsem se (opět) neúspěšně pokusil o odlov pokladu a navštívil něco málo místních obchodů. Dres Ronalda jsem opět nenašel. Co jsem ale našel, bych skvělý drak na létání, za směšnou cenu)okolo 500kč) , ale neměl bych ho jak dopravit domů. Byl moc velký…
Nakoupil jsem nějaké pití( u nás nechutně drahá voda Avian(??) kterou si u nás kupují jen zazobané paničky za 50kč, jsem koupil za polovinu…no comment) a bagetu a vyrazil na nádraží. Zděšení přišlo hned u vchodu. Můj vlak do Bury byl zrušený, i předchodí. Na peronu čekala spousta lidí, tak jsem se posadil a čekal taky. Po chvilce hlásili něco o vlaku směrem na Ipswich, že má zpoždějí. V dalším hlášení už zaznělo že je zrušený. ( moc jsem tomu nerozuměl, chytal jsem jen nějaká slovíčka a z toho se snažil pochytit co se děje). Několik lidí se zvedlo a šlo směrem k východu . Šel jsem takyJ před vchodem stál klasický Doubledecker, náhradní spoj za vlak. Zeptal jsem se řidiče jestli jede do Bury, kývnul že jede a tak jsem se usadil nahoře. Musel jsem si to přeci vyzkoušet, když se nabídla taková příležitost…i po předchozí nervozitě jsem byl nakonec rád, protože jsem si z vysokého busu prohlédl kus Anglie. (z auta toho moc neuvidíte, protože kolem silnic jsou vysázeny živé ploty…)
Cestou jsme projížděli přes město Newmarket. Je neobyčejné. Je to snad jediné město na světě kde je více koní než lidí. A to nepřeháním. Kolem dokola jsou nekonečné výběhy pro koně, lemované zábradlím značící dostihovou dráhu. Uprostřed pole jsem zahlédl obrovskou tribunu snad pro 20 000 lidí. Několik koní si tu nechává opečovávat i Dody al Fayed. Cena těchto závodních koní se šplhá až do nebes…
Do Bury jsem přijel s velkým zpožděním. Cesta mi trvala něco přes 2 hodiny. Po příjezdu jsem se nestačil ani najíst a už jsme jeli k Vaškovi(další z Čechů). Pracuje u rodiny, která vlastnila a po čase prodala obrovskou telekomunikační firmu. Dokážete si asi představit, jak jsou na tom asi finančně. Měl jsem možnost si prohlédnout jejich sídlo. Uprostřed polí, mezi stromy schovaná vilka , nepočítaně pokojů, krásné vybavení, vlastní uměle vybudovaný rybník( ten si pořizuje spousta anglických boháčů), nádherná zahrada s novým bazénem..Škoda že jsem si neudělal žádnou fotkuL Zato bazén jsme si vyzkoušeli. Blížila se osmá hodina večerní a my se koupeme ve venkovním bazénu, v Anglii!!! Teplota vody kolem 28 stupňů, v nízké části pro děti 30 stupňů…Jít ale z vody na břeh, to vyžadovalo nejméně dva bobříky z otužování. Domů jsme se vraceli k večeru, měli jsme jet na nějakou domovní party, ale únava za celý den byla velká. Raději jsme zůstali doma a celkem brzy šli spát. Jistě, nějaká ta sklenička vína a meruňky padla, to byla rutina.
Sobota ráno a poslední celý den v Anglii. Dopoledne jsme šli na trhy, prošli obchody. Chtěl jsem si něco přivést domů…vybíral jsem vybíral, až jsem přebral. Záplava slev se na mě řítila ze všech stran, ale dopadlo to tak, že jsem si nakonec skoro nic nekoupil….Přes oběd jsme si zašli do Abby Garden, zahráli si petanque, zakopali s balonem, trochu odpočinuli. Ve 2 hodiny jsme zavezli Katku do práce ( od pátku do neděle pracovala téměř nepřetržitě, domů se chodila jen vyspat, jinak celý den s důchodci a večer na diskotéce) a vyrazili jsme na výlet. Cílem byla vesnička Lavenham, známá svoji zvláštní architekturou. Místní domky jsou totiž křivé. Některé jen optický, jiné skutečně. Zajímavá podívaná. Pěkný byl také místní kostel. Cestou zpět jsme jeli k další české au-pair. Sloužila opět u bohaté rodiny, měli krásný dům, zahradu a 4 koně. Majitel byl vášnivý závodník. Jak na koních, tak na motorkách. Angličané si hodně potrpí na fotografiích své rodiny. Mají je po celém domě, nejvíce na záchodě. Tady dokonce měli i fotky z porodu. No nevím nevím. Měli jsme tu zůstat na večerní party, přijet mělo něco kolem 10 Čechů. Museli jsme ale zpět do Bury vyzvednout Katku a hodit ji na diskotéku. Škoda, přišel jsem nejspíš o zajímavou akci. Jen kolik toho masa přivezli…L
Večer se nám už nikam moc nechtělo, ale přišel Lukas a vytáhl nás ven. Zašli jsme do jimi oblíbené hospody. Jedna příjemná poznámka. V Anglii je úplný zákaz kouření ve všech hospodách, barech, restauracích. Je to skvělý pocit přijít do podniku a nemuset dýchat ten humus!!! A kuřákům nedělá větší problém kouřit venku. Už aby to bylo i u nás. Já bych hlasoval všema deseti pro!!! Druhá poznámka nebude už tak příjemná, ba naopak. Místní slečny. Když jsem je viděl, připadal jsem si jako na maškarním plesu. Nepřeháním. Kluci už to znali, takže to s nima nic nedělalo, ale já to nedokázal pochopit. Co si ty holky dokázali vzít na sebe, bych nezvládl ani v největší opilosti!!! Nedá se to ani popsat… Navíc většina z nich má velkou nadváhu a bývají často „divoce“ namalované. No těšil jsem se na naše krásný český holky!!!!
Dali jsme si jedno pivo, já víno a šli jsme se podívat na diskotéku, kde pracuje Katka. Byla chudák hrozně unavená a to měla jít další den na 7. do práce a až do 10 do večera!!! Diskotéka byla rozdělená na dva parkety. Dole hrála mně neznámá hudba, kdežto nahoře hráli známé hity. Bylo zde i mnohem více lidí. Kluci i holky, všichni byli hrozně opilí. Zaprvé se tu končí už ve dvě ráno a zadruhé je do 22 hodin veškeré pití za
Neděle, den odletu. Na letiště musím jet vlakem, Radim i Katka museli do práce. Sbalil jsem si věci a v 9 hodin vyrazil na nádraží. Lístek jsem si koupil bez problémů. Stál skoro
Na závěr snad jen kousek. Anglie je pěkná země, daleko před námi co se úrovně života týká. Ale nevím jestli bych tam dokázal žít a pracovat. Jsem zvyklý na Brno, Slatinu a kamarády. Taky naše holky by mi tam dost chyběly!
všechny fotky nejdete zde
ahoj
(Mišák, 18. 8. 2007 13:37)