Sobotní oslavy
Plný dojmů z dopoledního obřadu jsem kolem čtvrté hodiny vyrážel na první oslavu. Šlo o životní jubileum(50) mého strýce Oldřicha, kterému nikdo neřekne jinak než Ola. Hostina se konala v černovické restauraci Slunečnice, kde už jsme před pár lety křepčili na svatební hostině Helči a Jirky. Tentokrát nás usadili do vedlejšího salonku, ve kterém ovšem nefungovala klimatizace, tak si dokážete představit, jaké tam bylo horko… Mnoho kapek potu na těle způsobila i velmi horká (ikdyž moc dobrá) polévka a hlavní jídlo (jsem jediný, kdo má pocit, že se do všech jídel dávají houby? )
Asi po hodině nepříjemného pocení nás přesunuli do vedlejší místnosti, která už byla krásně klimatizovaná. Navíc na stole přistály číše s vínem, takže oslava dostávala ty správné obrátky. Nebyly to jen narozeniny, ale i představovací akce. Sestřenice se poprvé pochlubila svým přítelem až z dalekého Portugalska. Pedro je velký sympaťák, ale byl zjevně zaskočený ze spousty cizích lidí a odlišného slavení narozenin:o) Bohužel moje angličtina je na dosti nízké úrovni a tak jsme si spolu veru nepokecaliJ (ale už v úterý jdu v práci na první hodinu angličtiny, tak uvidíme)
Kolem osmé hodiny pro mě přijel Vincenso a stěhovali jsme se do Šlapanic na svatební hostinu. Plánoval jsem, že se za hodinu vrátím a tak jsem se s nikým ani neloučil. Jak velice jsem se spletl, jsem zjistil za pár hodinJ Nálada v sále byla senzační, od tama se prostě nedalo odjet! I přes veliké vedro byli všichni na parketě a tancovali. Ženich, nevěsta, družičky, maminky, tatínci, dědečci, babičky….všichniJ Stoly plné jídla, pití a koláčů, jak se na pořádnou svatbu sluší a patří.
Úžasná byla nejmladší z rodiny Cupákových ( podezřívám rodiče, že v mládí milovali knihu Klapzubova jedenáctka. Snad se jim ty čtyři ještě povedou, budeme držet palceJ ). Celý večer běhala po sále a všechny s velkou radostí fotila a nechyběla na parketu při žádné písničce. I „jede jede mašinka“ jsem spolu skvěle zvládliJ Kolem jedenácté večerní ( to jsem už věděl, že se na narozeniny nevrátím) jsme naznali, že je nejvyšší čas na pořádný odvazJ
Odhodlal jsem se, stoupl si za mikrofon a nalákal všechny přítomné na parket. Děcka z hodů, protřelí světoběžníci, věděli co musí přijít. Ano, naše oblíbená hra(nevím jak jinak to nazvat ) „hlava ramena kolena palce“ . Všichni byli skvělí, vydrželi jsem celkem dlouho. I děda CupákJ
To už se ale pomalu blížil konec večera. Ještě proběhlo nezbytné sólo novomanželů a jako perlička na konec přišlo vystoupení nejlepších slatinských verbířů. Myslím, že se nás zapojilo asi 5, včetně Lukáše. Předvedli jsme své nejlepší kousky a tím i přivedli svatební večer do konceJ
Jedna bulvární zpráva na závěr : svatební noc dopadla podle očekávání. Ženich usnulJ
(fotek je opět spousta, kouknite narozeniny , svatba)