Bahno kam se podíváš
Ráno se probudím, kouknu z okna a slunečná obloha mi vnukne skvělý nápad. Co na tom, že jsou jen dva stupínky nad bodem mrazu, vyrážím na vyjížďku. Sluníčko se snaží vší silou zahrát ztuhlé svaly, první stovky metrů jsou opravdu bolestivé. Trvá notnou chvíli než se dostanu do tempa.
Cesta přes Gandii je už příjemná, jen hučící
auta na přivaděči ruší pohodu. První problémy přišly na
polňačce. Po zmrzlé hlíně ani památka, sluneční svit změnil
pevnou hmotu v jemné blatíčko. Cestou z kopce hrozil na
každém metru pár, do kopce jsme jel jen s největším
vypětím sil. Na kopečku u křížku vypovědělo službu přední
kolo. Mezi brzdu a vidlici se dostalo více bahna než se sluší,
kolo se přestalo otáčet. Tak tak jsem stačil vyháknout tretry ze
šlapátek. Pád by jistě ukončil výlet. Celý zablácený jsem
hledal nějaké dřívko, kterým bych zbavil kolo špinavého
parazita. Co se nepovedlo odstranit nahoře, odletělo cestou z kopce
do Podolí. Chvílemi jsem jel se zavřenýma očima, létající
bláto není to pravé pro očí rohovku.
Prosluněným ránem jsem si to šlapal dále směr Pozořice. Cesta byla chvílemi dosti mokrá, ale já byl už dostatečně špinavý na to, abych se nějak znepokojoval. Po zkušenostech jsem musel změnit trasu cesty, už jsem se nechtěl bezhlavě pouštět na další polní cestu. Cílem výletu bylo šlapání, ne bahenní radovánky. Raději jsem se dále držel na asfaltu. Že ani silnice nemusí být zárukou čistoty jsem poznal hned za Rohlenkou. Neuvědomil jsem si, že se ve všech okolních vesnicích vyměňuje vodovodní řád a komunikace jsou rozkopané. Nechtěl jsem se ale vzát a tak jsem se vydal vstříc bahennímu dobrodružství. Během pár minut jsem získal vizáž cyklokrosového závodníka, lidé se za mnou otáčeli a já byl rád, že nejsem mág, který by dokázal číst jejich myšlenky.
Když už jsem tuhle strastiplnou cestu absolvoval, musel jsem si odlovit aspoň jednu z keší, které jsem si pro dnešek naplánoval. Zbylé si nechám na lepší počasí, nemělo smysl pokoušet místní kopečky, pochybuji, že by tam byl terén schůdnější. Souřadnice ke keši u kostela jsem vyškemral od Štěpána, poslední dobou mi luštění nějak nejde, nechce se mi do něj. Čekal jsem snadný odlov, ale opak byl pravdou. Podle počtu hvězdiček jsem pochopil, že si pro krabičku budu muset vylést na cihlovou zeď. Což o to, za normálních podmínek by to problém nebyl, ale v cyklo tretrách se nešplhá zrovna nejlíp. Dvojitý výstup jswm zvládl na jedničku a mohl jsem vyrazit na zpáteční cestu. Tentokrát raději přes Jiříkovice a Šlapnici, to abych se vyhnul rušné státní silnici.
Doufám, že už brzo napadne sníh,
nebo začne mrznout, hned se bude lépe jezdit. I když, jednou za
čas není ani takové blatíčko k zahození. (fotky)
Komentáře
Přehled komentářů
Nelze než souhlasit s tvrzením "už aby byl sníh"...to teprv budou parádní projížďky a hlavně ty držkopády :-)
:-)))
(romča, 5. 12. 2008 16:34)ty jsi vážně blázen:-)) chudák to kolo, dostalo pěkně zabrat:-) ale nejlíp to sluší rozhodně tobě to bláto:-)) takova bahenní lázeň a zadarmo:-)))
tak tak
(Bulhar, 6. 12. 2008 15:58)