Návštěvníkem SportLifu
Minulým příspěvkem jsem lákal
sportu chtivé kamarády na Sport Life, nikdo z nich se však s mým
nadšením neztotožnil a tak jsem vyrazil sám. Veletrhu jsem
věnoval celý víkend, to abych měl dostatek času projít všechny
pavilony věnované cyklistice a alespoň nakouknout i do prostor s
ostatními sporty.
V sobotu jsem se do areálu výstaviště dostal až po poledni a zamířil jsem rovnou do sálu Morava, kde se odehrával festival Cyklocestování, jehož náplní byly debaty s cykloturisty a promítání fotografií z jejich cest. Do sálu jsem přišel právě včas, na své vystoupení se připravoval Honza Vlasák a jen málo židlí ještě čekalo na obsazení. Brňák Honza popisoval cestu na kole kolem Islandu a svým specifickým přednesem bavil početné publikum. Většina vzpomínek patřila samotnému Islandu, i na tento nehostinný ostrov se však musel nějak dopravit. A protože je řeč o zaníceném sportovci, je logické, že nevyužil vlaku, autobusu či jiného dopravního prostředku, ale již z Brna vyrazil pomocí vlastních sil. Podle jeho slov tak ušetřil za 5 dní více než 2 tisíce a ještě viděl kousek světa. Nosit klobouk nebo jinou hučku, musel bych smeknout. Honza nejen že na cesty vyráží sám, ale také bez většího materiálního vybavení v podobě moderních brašen a oblečení. I stan začal vozit až pár let zpět, na stará kolena si prý už rád dopřeje luxus.
Více než hodinka veselého povídání utekla nesmírně rychle. Další vystupující byla Jitka Vrtalová, ale protože měla povídat o cestování s dětmi, dal jsem přednost prohlídce pavilonů. Děti zatím neplánuji, téma se mi tak nezdálo aktuální.
Zběžně jsme proběhl stánky světoznámých výrobců kol, podíval se na špičkové modely kol a rychle pospíchal do pavilonu G1, kde vrcholilo mistrovství republiky v Biketrialu. Soutěž však přilákala spoustu diváků a tak jsem viděl zápolení borců s umělými překážkami z velké dálky přes hradbu těl.
V neděli jsem si přivstal, abych byl už o půl 10 na besedě s Lucií a Michalem, kteří měli povídat o cestě po Evropě se svým psem Ernestem. Z cestovatelské trojice se však dostavil jen Michal, ale kvalita přednesu nebyla nijak ochuzena. Prvních deset minut byl však v hlavní roli pouze a jen pes Ernest, všechny fotky a slova patřily jen mu a já si říkal, že jsem raději nezůstal o hodinu déle v posteli. Poté jsme se naštěstí dostali i k cestě samotné. Michal s Lucií projeli západní část Evropy, přes Německo, Holandsko, Belgii, Francii, Švýcarsko a Rakousko zpět do republiky. Je více než odvážné, pustit se psem na tak dlouhou cestu, ale podle povídání si ji užili všichni tři a nebylo větších problémů. Jistě čerpali z mnoha zkušeností z jejich předešlých cest. Spolu už dokázali objet celý svět, proč tedy nepřibrat i němou tvář a neukázat jí alespoň zlomek planety.
Z besedujících jsem si vychutnal ještě Josefa Zimovčáka, sympaťáka na vysokém kole a Frantu Šestáka s jeho přejezdem legendární Route 66.
Zimovčák nás bavil povídáním o cestě z Bratislavy do Bruselu, kterou měl podpořit naše předsednictví. Na závěr diskuse nechal dobrovolníky svést na svém kole. Do konce života bude na tyto chvíle vzpomínat Slovenka, která se nechala přemluvit a na kolo vysedla. I přes Zimovčákovo tvrzení, že z kola ještě nikdo nespadl, letěla z výšky jako přezrálá švestka. Josef nám pak ukázal, jak snadné je toho kolo ovládat. Mezi židlemi se proplétal tak snadno, že tím nalákal další adepty na svezení. Švestek jak do sudu...
Poslední hodiny jsem strávil procházením jednotlivých pavilonů. Nejvíce mě zaujaly moderní elektro kola, jedno z nich jsem měl možnost vyzkoušet. Stačilo vyslechnout pár rad k ovládání a mohl jsem nasednout. S první šlápnutím sepnul elektrický pohon a kolo se dalo velkou rychlostí do pohybu. Byl jsem docela zaskočený, protože podobnou akceleraci jsem nečekal. S dalšími jezdci jsme tak svištěli vyznačenou tratí, užívali si svižnou jízdu bez velké námahy. Dokonce i uměle vytvořený kopeček se dal vyjet na jedno šlápnutí, ostatní vykonal motor.
Myslím, že jen co se sníží vyšší cena elektro kol, kolem 30 tisíc, budeme i v běžném městském provozu potkávat tyto skvělé stroje.
Nalákal jsem někoho na příští rok?
Komentáře
Přehled komentářů
"Děti zatím neplánuji, téma se mi tak nezdálo aktuální."
:D :D :D :D :D
Děti
(Štěpán, 27. 11. 2009 8:36)