MIŠÁKOVY GEO-KOLO-VÍNO A JINÉ ZÁŽITKY

Slatinské hody jsou úspěšně za námi, s nimi i starosti s přípravou. Přichází doba, kdy budeme objíždět okolní vesnice a užívat si "někým" připravené. Stačí zaplatit vstupné a bavit se. Jaký to komfort. Na sobotní večer byly v plánu hody v Podolí. Nejbližší to sousedé, věčná škoda nevyrazit pěšky. I přes vlezlou zimu nás vyrazilo pět, ostatní se rozhodli pro nudnější dopravu autem. Procházka to byla díky dostatku vína veselá. Počítalo se také s krátkou zastávkou na Gandii, kde došlo na malé občerstvení. Večná škoda, že v nabídkovém listu nefigurovala slivovice, v tom sychravém počasí by zahřála nejen na duši. Druhá část cesty, druhá lahev vína. V průběhu cesty jsme se dozvěděli, že jsme asi přišli o rezervaci, ale situace na místě byla opačná. Dva stoly hned u vchodu zabrané pro potřeby slatiňáků, co víc jsme si mohli přát. Sál plný k prasknutí, osazenstvo povětšinou mladšího věku, rozehřívající se dechová muzika, víno za 50 peněz - všechno nasvědčovalo příjemnému večeru. Naše představy se začaly záhy naplňovat. Jen co si stárci odšlapali svůj nástup a užili si první sólo, parket byl náš. Chvílemi jsme jen litovali, že jsou písně nějak krátké, občas jsme nestačili obtancovat ani jedno kolečko. Čím kratší písně byly, tím více času zbývalo na postávání u baru. Kdyby se jen postávalo, to by bylo hej, ale když se z dlouhé chvíle poručí panáček, pak druhý.... Já si naštěstí živě pamatoval (spíš nepamatoval) alkoholickou sobotu na hodech a tak jsem se držel opodál. A dobře jsem udělal, nevím nevím, jak bych dopadl.

V průběhu večera došlo i na cifrování. Když si krojovaní z Násedlovic vyzpívali verbuňk, nedalo nám to a připojili jsme se. Nerad bych nás příliš vyzdvihoval do nebes, ale myslím si, že jsme na to byli mnohem lépe než vetšina zůčasněných. Vím, že máme k dokonalosti pořádně daleko, taky jsme amatéři a samouci, ale co předváděli ostatní, to jsem dlouho neviděl. Kluci z Podolí prominou, ale když něco neumím, tak to nedělám. Zvlášť ne před tolika lidma :)

Kolem půlnoci přišla na řadu tombola a s ní i pohotovost pro slečnu Šárku. I když se nám pokoušela namluvit cosi o předtuše, že nic nevyhraje, chodila ke stolu s cenami suveréně nejčastěji. Já a mých pět lístků jsme zůstávali v klidu a já přemýšlel jak to bude s tím štěstím v lásce. Žádné zamilování se nekonalo, místo toho přišla únava a touha dostat se do postele. Míst v autech bylo dostatek, ale my jsme byli rozhodnuti dotáhnout večer k absolutní spokojenosti a tak jsme se přezuli do pohodlnější obuvi a nabrali kurz Slatina.

Nějaké fotky najdete zde.