Hned první plesový
víkend nasadil laťku pořádně vysoko. Ale pomalu na
sobě začínám cítit, že regenerace po
večírcích, není co bývala. Ale pěkně
popořádku. Na pátek jsme měli ještě před plesem
ve Šlapanicích naplánované sezení na
radnici ohledně fašanku. Přišlo nás docela hodně, takovou
účast jsem ani nečekal. Uvidíme ale, jaká bude
účast na samotném průvodu. V 7 hodin jsme měli sraz
s Vaškem a už o deset minut později jsme seděli v hospodě. Vašek
nás vzal na neplánovanou rozehřívací
akci jeho bývalé třídy. Teda spíš torza
třídy. Sešlo se jich asi 5, ale i tak byla zábava
skvělá a dalo se tušit, že i večer na plese se nudit
nebudeme. Bylo kolem osmé hodiny, když mi Štěpán do
telefonu prozradil, že už jsou na místě a vzali 3 litry
červeného vína. No nemělo smysl na nic čekat, po pár
minutách jsme už platili lístky u vchochu. Abychom se
dostali k našemu stolu, bylo potřeba se protlačit narvaným
sálem až těsně před pódium. Na parketu se zrovna
hojně tančilo a k tomu vyhrávala místními
velmi oblíbená kapela Modul.
Večer probíhal klasicky plesově, tanec střídal tanec, víno střídala becherovka. Když jsme zrovna netancovali, měli jsme možnost se pobavit u předtančení, které obstarávali školáci gymnázia. Některé kousky byly opravdu podařené. Nejvíce asi vystoupení mima a klanů. Jako klaun jsem ke konci vypadal asi i já. Kombinace bílého, červeného vína a becherovky nebyla ten večer nejspíš ideální. Kolem druhé hodiny jsme si při tancování hráli na býky, strašila a jiné postavy, prostě na všechno, k čemu se dalo použít bíle prostěradlo. To jsem ukradl z podia, ale snad to nikoho nepohoršovalo. Nevím přesně kolik bylo hodin, když jsme odcházeli, ale to není zase tak moc podstatné. Hlavní je, že byla zábava.
Ráno, po probuzení, nebylo zrovna veselé. Únava byla strašná. Ani se mi na další ples nechtělo. Nakonec jsem se po domluvě s Františkem rozhodl, že přeci jenom pojedeme do Němčan. Nemohli jsme tam ty holky nechat samotný. Ale ještě před pobíháním po parketu mě čekalo pobíhání po hřišti. V 5 odpoledne jsme nastoupili proti Vranovicím. Ten tým ale neměl s Vranovicemi moc společného. Vetšina kluků byla z Brna, odešli tam za výdělkem. My co hrajeme pro radost, zůstáváme doma:o) Z mé strany to ale nebyla radost, spíš prodírání se houštím, nebyl jsem pořádně ani schopný spracovat si balon. Byl hodně vidět herní výpadek, 3 měsíce jsem neměl kontakt s míčem. Nevadí, příště to bude lepší. I přes to trápení se mi podařilo vstřelit gól, vyhráli jsme 4:0.
Hned jak jsem se vrátil domů, nachystal jsem si sako a za pár minut se stavil Franta. Do Němčan jsme přijeli chvilku po osmé hodině, převlékli se a spěchali na ples. Spěchali jsme ale zbytečně, sál byl skoro prázný. Ale všichni nás ujišťovali, že většina přijde, až se doma postará o dobytek. Napřed povinnost, potom až zábava. Sál byl součástí hospody, a velice mi to připomínalo „kulturák“ ve Váženech, kde jsme slavili minulého Silvestra.
Název kapely se mi nepodařilo zjistit, ale patřili k horšímu průměru, takže to už dál ani zjišťovat nebudu. Tančit se začalo až kolem oné desáté hodiny, když už byl poměrně malý sál plný. A to byla chvíle pro nás. Nemohli jsme nechat holky sedět, pozvali si nás hlavně proto, aby měli s kým tancovat:) Musím říct, že jsme se skvěle bavili, celou akci jsme si užili až samotného konce. Ještě musím napsat, že ceny v místní hospodě byli opravdu lidové. Namátkou- matonka 10 Kč (chtělo by se dokonce napsat Kčs) , becher 25, chlebíček za 5 korun....
Bohužel jsme si tyto ceny ale moc neužili, protože taťka Jarči se choval opravdu jako vzorný hostitel, všechno občerstvení a alkohol kupoval sám. Když jsme mu ráno nutili peníze, neměli jsme s tímto vyrovvnáním ani malou šanci na úspěch. Při další návštěvě musíme dovést pořádný dárek, ten už odmítnout nemůže. O půlnci se losovala tombola. Ale ne jen hlavních 10-15 cen, hezky pěkně všechny. A že jich tam bylo. Já si koupil jako obvykle jednu obálku, v ní bylo 5 lístků. Když už všichni od našeho stolu měli minimálně jednu cenu, říkal jsem si, že bych si i při své smůle mohl také něco odnést. A štěstí se ně mě přeci jenom obrátilo. Vyhrál jsem krásný dárkový koš plný dobrot. Čokolády, tyčinky, bonbony, kafe a hlavně šampaňské. To jsem si nemohl nechat jen pro sebe a tak špunt letěl vzduchem....Ale večer zdaleka nekončil, tancovali jsme až do úplného vyčerpání. Dostalo se nám i pochvaly od místího pána, který nám vysekl obrovskou poklonu. Řekl, že tak jako jsme se bavili my, se nebaví žádný z místních. Navíc mě chtěl koupit do jejich fotbalového klubu, prý potřebují útočníka. No se mnou by to teda vyhráli:) Domů jsme se dostali před čtvrtou hodinou. Ještě se v nás zrodil nápad pokračovat doma, myslím tím ještě chvili pařit, ale všichni jsme byli tak unavení, že after party skončila ještě dřív než začala.
Vstávali jsme kolem desáté hodiny, kdo mohl tak posnídal a vyšli jsme si na procházku. Vzali jsme si s sebou i koníka. Táňa i její přítel Zdeněk si pěkně zajezdili, já jsme se o to raději ani nepokusil, nějak mi nebylo dobře, koníkovo poskakování bych nemusel dobře snášet. Ale jsme domluvení, že až nám bude zase někdy líp, což vzhledem k nabité plesové sezoně nebude zase tak brzo, se přijedeme povozit. Po svělém obědě jsme vyrazili k domovu a rovou do postele.
No myslím, že tento víkend stál za to, uvidíme jak se zadaří ten následující. Zese mě čeká jeden zápas a dva plesy....
fotky ze Šlapanic hledejte u Štěpána...