Jak je docela běžné v
předvánočním období, chodím si tak po
městě a sháním dárky. Měl jsem docela problém
vymyslet něco pro bráchu. Po několika dnech trápení
se povedlo. Je jasné, že nebudu prozrazovat, o jakou skvělou
věc jde:) Plný radosti, že jsem mohl škrtnout další
položku na vánočním seznamu, jsem si chtěl posedět
v jedné kavárně a dát si horkou čokoládu.
Opravdu jsem se na tu pohodu těšil. Přijdu do kavárny,
vytáhnu noviny a čekám něž si mě obsuha všimne. Po
chvíli mi slečna donesla nápojový lístek.
Úplně jsem se lekl. Nejlevnější horká
čokoláda stála přes 50 korun a moje vytoužená
banánová se šlehačkou si směle tykala s 80 korunami.
Tolika peněz přeci nedám za hrnek kakaa, nejsem blázen.
Ale bylo mně hloupé, jen tak se zvednout a odejít.
Napadl mě ale skvělý plán. Vytáhl jsem z kapsy
mobil a předstíral hovor....: "Prosím, no ahoj, v
centru a ty? , tak já se za tebou stavím, vydrž!“ A
to jsem už stál a oblíkal si bundu. Servírce
jsem se omluvil, že musím tak rychle odejít, i když
bych si tu čokoládu tak rád dal.
Cestou na trolejbus jsem si říkal,
jak šibalsky jsem nad nimi zvítězil. Sedl jsem si do
trolejbusu a v tom to přišlo. Najednou divný pocit, něco
není v pořádku. Kde mám tašku s dárkem?!
Na poslední chvíli mi to docvaklo, tak tak jsem stačil
vyskočit z trolejbusu. Hned za zády se dveře zavřely.
Naštěstí byla čokoládovna jen kousek od nádraží
a kabela byla na svém místě. Ale ty pohledy
servírek...raději jsem si měl tu čokoládu dát
:o)