MIŠÁKOVY GEO-KOLO-VÍNO A JINÉ ZÁŽITKY

       Minulý Silvestr nasadil laťku proklatě vysoko. Ne však co se zábavy a bujarých večerů týče, ale spíš zeměpisnou polohou našeho útočiště. To se nacházelo na kraji Liberce, sympatického města obklopeného krásnou přírodou. K nezapomenutelným zážitkům patřil výstup na Ještěd s následným sjezdem na sněžných lopatách (hezky česky ježdících), užili jsme si i hledání krabiček v nedalekém Německu a Polsku, koupání v aquaparku a mnohé další.

       Pro letošní rok jsme zvolili jak jinou partu lidí tak i místo pobytu. Vydali jsme se na již vyzkoušenou faru v Dolní Moravě, vesničce obklopené kopečky Kralického Sněžníku. Příjemné prostředí, levné ubytování, pohodoví lidé. Co víc čekat od silvestrovského pobytu na horách. Snad jen pořádnou nadílku sněhu, která se však (stejně jako minulý rok) nekonala. Což o to, já nebyl po sněhu lačný jako zbytek osazenstva. Mému operovanému kolenu celodenní lyžovačka beztak nic neříká. Jenže zimní hory bez sněhu jsou jako buchty bez cukrového zásypu. Když nic jiného, tak vypadají líp.

       Nemůžeme si ale stěžovat, že jsme si neužili vrtochů zimního počasí. Už cestou na Dolní Moravu jsme si rochnili blahem při překonávání mlhy tak husté, že by se dala krájet. Jen zapřisáhlý ignorant večerníčků by si v tu chvíli nevzpomněl na úvodní pasáž z Rákosníčka. V tu chvíli, jakoby jel s námi a na zadním sedadle potichu hudroval, že už za pár chvil určitě musíme dorazit k jeho chaloupce s jezírkem. Dorazili jsme, živi a zdrávi. S Rákosníček nebo bez něj, to nám bylo momentálně jedno.

       Při večerním popíjení u stolu obloženého postupkami ze žolíka jsme se domluvili, že po ránu vyrazíme na nedaleký Trojmořský vrch. Možný výstup by nám mohlo zhatit pouze počasí. Údolí řeky Moravy se k ránu zahalilo neprostupnou mlhou, ale dopolední teploměr ukazoval akceptovatelnou nulu a tak nám v cestě nic nebránilo. Jediným problémem se ukázala být namrzlá silnice. Nemohli jsme tak využít zkratku v podobě dvou kilometrové stoupající cesty, automobilem bychom neprojeli a z časových důvodů jsme ji nechtěli absolvovat pěšky. Pro těhotnou Leničku byl už samotný výstup na vrcholek náročný, nechtěli jsme jí přidávat další kilometry. Na rozcestí pod hájenkou jsme se přesunuli auty přes Horní Lipku. Na lesních cestách ve výšce okolo 900 m.n.m. ležely slabé vrstvy sněhu střídající se s promrzlou a kluzkou zeminou. Po kilometru klidné chůze jsme se dostali na hranici s Polskem a rozhodli se pokračovat po schůdnější cestě našich severních sousedů. Za mizerné viditelnosti, ochuzeni o daleké výhledy, jsme nabírali výškové metry a pomalu se blížili k vrcholu. Kolem hranice 1000 m.n.m. řídnul porost a místo vzrostlých smrků jsme míjeli nízké stromky a větrem ošlehané kleče. Pod nohama jsme již delší dobu cítili souvislou a vyšší vrstvu sněhu. Z mlhy se vyloupla rozhledna, jsme na Trojmořském vrchu ve výšce 1146 m.n.m. Jak už název napovídá, voda z Klepého (jiný název pro Trojmořský vrch) odtéká do tří moří : východní temeno odvodňuje horní tok Moravy do Dunaje, který se vlévá do Černého moře, z jižního svahu odtéká Liptovský potok do Tiché Orlice, Labe a do Severního moře, na západním úbočí (polské území) pramení Kladská Nisa, která je přítokem Odry jež končí svoji dlouho cestu v Baltském moři. Díky této skutečnosti bývá Klepý, jakožto i celý Kralický Sněžník, nazýván „střecha Evropy“.

       Mlhou přikrytý vrch sice nedovoloval výhledy do všech světových stran, i tak jsme si neodpustili výstup na rozhlednu. Když nic víc, přidali jsme si několik výškových metrů k dobru. Jako bonus za dobře odvedenou práci jsme si dopřáli doušek slivovice a dali se do hledání krabičky ukryté v kamenném moři, jak je nazýván široký pás nahusto navrstvených kamenů. Hledání ve sněhu nebylo nijak příjemné, ale nález pokladu a následná slivovice zahřáli nejen na srdci. Pro cestu zpět jsme vybrali podstatně horší cestu na české straně, nezřídka pokrytou ledovkou. Nejen opilí či těhotní s ní měli problémy. Horký čaj a dobrý pozdní oběd byl pro všechny vítanou odměnou.

Na Nový rok jsme se vydali na méně náročný výlet. Za úkol jsme si dali odlovit dvě kešky, které jsme při posledním pobytu nenašli. Na rozjezd jsme si odlovili jednu keš uprostřed louky, odkud byl krásný výhled na protější svah plný lyžařů a hlavně Kralický Sněžník. Mlha byla ta tam a já trochu smutnil, že jsme se nevydali zdolávat právě tuto překrásnou horu, pod jejímž vrcholem pramení řeka Morava. Snad příště. To už jsme se ale přemístili k bývalému mramorovému dolu. Mramor v dolu je údajně velmi kvalitní, s velkou barevnou pestrostí, ale již několik let se tu netěží. I přes zákaz vstupu láká lom svojí členitostí, zákoutími a krásnými výhledy řady turistů. Svědčí o tom velký počet stop ve sněhu. Nás ale láká i místní keš, protože jsme na ni minule vyhořeli. To ale bylo sněhu po kolena a dnes je jen slabý poprašek, pár centimetrů. Ani jsme nemuseli hledat, místo uložení bylo zřejmé na několik metrů. Horší bylo hledání u Mléčného pramene. Tam jsme se zdrželi pěkných pár minut. Ti, kteří se s námi nepustili do šacování místních pařezů, se mohli na informační tabuli dočíst pár zajímavostí o tomto zvláštním pramenu. Svoje jméno dostal podle bílého zakalení vody, k němuž dochází po povodních. Tento jev není dosud uspokojivě vysvětlen. Nadmořská výška pramene je 750 m, vydatnost 30 l/s. Spokojeni se vracíme na parkoviště a cestou prohlížíme jeden z mnoha malých vodopádů.

       Do stmívání bylo času dost a tak jsme s Evičkou vyrazili odlovit několik krabiček věnovaných vojenskému opevnění. Okolí hranic je poseto systémem opevnění, které se začalo budovat po nástupu fašismu v Německu v roce 1934. Opevnění se skládalo z několika typů staveb, my jsme při naší vycházce navštívili dva. Hned prvním byl pěchotní srub K–S 5. Objekt byl sice zavřený, ale jako jeden z mála udržovaný a v určitém období a hodinách zpřístupněn veřejnosti. Další tři námi navštívené objekty se nazývají řopíky , zde typ A.

       Nevím, jak se nám to povedlo, nějak jsme nazlobili místní bohy. Možná jsme neměli chodit za elektrický ohradník do výběhu pro krávy. Nikde jsme žádné neviděli a tak jsme s klidným srdcem pokračovali v cestě. Kdo měl tušit, že hory mají oči a okamžitě nás potrestají. Neposlaly na nás rozzuřené krávy ani býky s rudým bělmem, ale zařídily okamžitou změnu počasí. Blankytně modrou oblohu vytlačila již známá mlha hustá jako krupicová kaše a teplé sluneční paprsky nahradil jemný déšť a vlezlá zima. Nemít v ruce navigaci, točili bychom se po polích v kruhu i s mojí vytříbenou prostorovou orientací. S jakou radostí jsme viděli faru nemusím ani popisovat. Horká polévka na sebe nenechala dlouho čekat a došlo i na zasloužených dvacet minut spánku.

Nám se silvestrovský pobyt v Dolní Moravě vydařil. A co vám?

fotky